Dvacet let po revoluci
naděje nám vadnou,
estébáci, milí kluci,
vesele nám vládnou.
Prolezlí jsou státní správou,
sedí na úřadech,
člověk přijde o majetek,
sotvaže se nadech.
Potřebuješ povolení ?
Vše je o známosti,
dnes ti rukou vřele třese,
zítra zláme kosti.
Kdo chce, ať se ještě snaží
plavat proti proudu,
na pánvičce už tě smaží,
jak dáš něco k soudu.
Místo koblih jenom bláto
polykat tě nutí,
když se vzepřeš přijmout jejich
blbá rozhodnutí.
Máš – li na to, braň svou pravdu,
cvakej, a tak dále,
nakonec tě čestně zvolí,
za všech cvoků krále.
Pravda s láskou, ruku v ruce,
kanálem se táhnou,
občas z láhve nostalgie
mohutně si nahnou.
Dvacet let po revoluci,
píšu tenhle pamflet,
neboť jsem se zase, kruci,
s hovadama zaplet.
Zase stojím na ulici,
v kapse svírám klíče,
žlutí vedle na tržnici
prodávají kýče.
Policajtům radši mizím
za nejbližším rohem,
slzu setřu papírákem,
revoluce – sbohem.
Estébáci už nás drží za koule
19. 11. 2009
státní správa, policie, ministerstvo vnitra, restituce, Václav Klaus