stbáci mezi námi - stránky proti mocenské zvůli

Dvacet let po revoluci

naděje nám vadnou,

estébáci, milí kluci,

vesele nám vládnou.

Prolezlí jsou státní správou,

sedí na úřadech,

člověk přijde o majetek,

sotvaže se nadech.

Potřebuješ povolení ?

Vše je o známosti,

dnes ti rukou vřele třese,

zítra zláme kosti.

Kdo chce, ať se ještě snaží

plavat proti proudu,

na pánvičce už tě smaží,

jak dáš něco k soudu.

Místo koblih jenom bláto

polykat tě nutí,

když se vzepřeš přijmout jejich

blbá rozhodnutí.

Máš – li na to, braň svou pravdu,

cvakej, a tak dále,

nakonec tě čestně zvolí,

za všech cvoků krále.

Pravda s láskou, ruku v ruce,

kanálem se táhnou,

občas z láhve nostalgie

mohutně si nahnou.

Dvacet let po revoluci,

píšu tenhle pamflet,

neboť jsem se zase, kruci,

s hovadama zaplet.

Zase stojím na ulici,

v kapse svírám klíče,

žlutí vedle na tržnici

prodávají kýče.

Policajtům radši mizím

za nejbližším rohem,

slzu setřu papírákem,

revoluce – sbohem.